Základní nebo primární vzdělání se stává z prvních let formálního strukturovaného vzdělání, které probíhá během dětství. Ve většině zemí je absolvování základního vzdělání pro děti povinné (i když mnohé právní systémy dovolují, aby jej poskytli rodiče). Povinné vzdělání začíná obvykle mezi 4. a 7. rokem dítěte. Dělení mezi primárním a sekundárním vzděláním se v různých zemích liší, začíná mezi 12. a 16. rokem dítěte. Primární vzdělání se obvykle poskytuje ve školách, kde děti zůstanou v nepřítomnosti rodičů nebo jiných rušících faktorů, v rovnoměrně postupujících třídách. Po dokončení primárního vzdělání dítě pokračuje sekundárním vzděláním.
V naší republice činí povinná školní docházka devět let. Rodiče se můžou rozhodnout, zda jejich děti budou navštěvovat státní základní školu, jazykovou školu, přestoupí na gymnázium nebo využijí možnosti studia na soukromých školách. Po devíti letech dostanou školáci na výběr, buď si můžou vybrat některou ze středních škol nebo se můžou vyučit nějakému řemeslu. Studium na střední škole je většinou zakončeno maturitní zkouškou. Student, který složil úspěšně maturitní zkoušky, má možnost dále studovat na vysoké škole.
Rozvojové země se potýkají s velkým nedostatkem škol a z tohoto důvodu jsou často přetížené, na jendu třídu například může připadat až 85 žáků. Proto se v těchto zemích většinou koná výuka na směny a děti docházejí do školy i několik kilometrů pěšky. Vzhledem k nedostupnému vzdělání panuje v takových zemích nízká gramotnost, která má za následek stále se prohlubující chudobu a brání dalšímu rozvoji mnoha zemí na různých kontinentech (v Asii, Africe, Latinské Americe či Oceánii). Vyspělé státy se snaží podporovat výstavbu nových škol v takových oblastech.
