Základní interakce umožňují popsat všechny způsoby silového působení částic navzájem. „Jakýkoli“ pozorovaný fyzikální fenomén, od galaktických srážek až po vazby mezi kvarky v protonu, jimi můžeme popsat. Tradičně fyzici uvažují o čtyřech: gravitaci, elektromagnetické síle, slabé interakci a silné interakci. Nyní se jeví, že alespoň tři z nich jsou různé aspekty jedné síly. Teorie elektromagnetismu a slabé síly byly sjednoceny do teorie elektroslabé interakce. Spekulativnější je sjednocení elektroslabé a silné síly v teorii velkého sjednocení.
Silná interakce je nejsilnější ze všech základních interakcí, které navzájem působí mezi částicemi hmoty. Zprostředkovatelem této silné interakce je částice nazvaná gluon. Tato síla se projevuje jen na subatomární úrovni, protože dosah síly je kolem 10-15 m, a je zodpovědná nejen za soudržnost kvarků tvořících hadrony, ale také za udržení protonů a neutronů v atomovém jádře.
Jak začlenit i gravitaci je předmětem zkoumání v teorii kvantové gravitace. Říká se jim též „fundamentální síly“ avšak tato terminologie se může jevit zavádějící, neboť dle obecné teorie relativity není gravitace silou v newtonianském smyslu, ale zakřivením časoprostoru. Moderní pohled na tři interakce (tedy všechny až na gravitaci) předpokládá místo přímé interakce těles její zprostředkování polem. V kvantové teorii pole jsou tato pole asociována s jednou či více částicemi, které jsou označovány jako intermediální částice. Ostatní silová působení (např. odporové síly, kohezní síly apod.) lze vždy získat jako výsledek působení uvedených základních sil.
Podle kvantové teorie pole zprostředkovávají intermediální (používají se i názvy zprostředkující nebo výměnná) částice základní interakce. K základním částicím patří: gluon, foton, bosony a graviton, přičemž graviton je pouze hypotetickou částicí.