Základní komunikační systém, zkráceně ZÁKOS, byla koncepce rozvoje silniční sítě v Praze v letech 1974–1990.
ZÁKOS byl ve své době realizován jen zčásti; jeho úplné dobudování znemožnila sametová revoluce a celková změna charakteru automobilové dopravy v české metropoli. I přesto současné plány obsahují stále mnoho z původního ZÁKOSu.
Základní forma plochy je kvadratická diferenciální forma, která v diferenciální geometrii umožňuje určit vlastnosti plochy. Rozlišuje se první a druhá základní forma plochy.
Výrazy "první" a "druhá" nemají význam časové posloupnosti nebo obecné důležitosti. Slovem první se myslí, že z dané první základní formy lze vypočítat některé vlastnosti plochy, které nezávisejí na způsobu jakým je tato plocha vložena do třírozměrného prostoru. Např. pokud budeme považovat list papíru za plochu, tak existují veličiny, které nezávisejí na tom, jakým způsobem budeme ohýbat tento list, pokud jej nebudeme i napínat. Tyto veličiny lze vypočítat pomocí první základní formy plochy. Jde např. o Gaussovu křivost. Naopak druhá základní forma plochy umožnuje vypočítat veličiny podle nichž z našeho hlediska dochází k ohýbání listu papíru. Příkladem může být např. střední křivost plochy nebo normálová křivost. V souvislosti s první a druhou základní formou plochy (nebo prvním a druhým základním tenzorem plochy) se často hovoří a píše o vnitřní a vnější geometrii plochy. Gaussův objev vnitřních vlastností plochy je považován za jeden z nejdůležitějších a nejkrásnějších objevů v matematice, který ospravedlnil riemannovskou geometrii a pojem Riemannova prostoru. Tato Gaussova věta se latinsky nazývá Theorema egregium.
Základní deska je základním hardware většiny počítačů. Hlavním účelem základní desky je propojit jednotlivé součástky počítače do fungujícího celku a poskytnout jim elektrické napájení. Postupem času se funkce základní desky rozšiřovala v tom, že sama začínala obsahovat některé součástky počítače, které se do ní dříve musely zapojovat zvlášť. Typická základní deska umožňuje zapojení procesoru, operační paměti. Další komponenty (např. grafické karty, zvukové karty, pevné disky, mechaniky) se připojují pomocí rozšiřujících slotů nebo kabelů, které se zastrkávají do příslušných konektorů. Na základní desce je dále umístěna energeticky nezávislá paměť ROM, ve které je uložen systém BIOS, který slouží k oživení počítače hned po spuštění. Nejdůležitější integrované obvody jsou zabudovány v čipové sadě. Fyzicky může jít buď jenom o jeden čip, nebo dva (v tom případě se označují jako northbridge a southbridge). Čipová sada rozhoduje, jaký procesor a operační paměť je možné k základní desce připojit.
Základní jednotka je ústřední a nejdůležitější částí počítače, neboť v ní probíhají všechny pracovní a výpočetní operace. Sestává z více částí, např. ze základního modulu, pevného disku, mechaniky pružných disků, síťové karty, zvukové karty, videokarty atd. Základní jednotka je kabely s konektorovými zakončeními spojena s dalšími zařízeními konfigurace. U počítače jsou konektory konstruovány způsobem, aby do nich nebylo možné zapojit nepatřičné zařízení. Spojovací kabely zapínáme do konektorů vždy jen při vypnutém zařízení. Podle přání a požadavků jednotlivých uživatelů lze počítač přizpůsobit pro danou aplikaci výměnou nebo přidáním speciálních karet do volných konektorů (pozic, slotů), které jsou nedílnou součástí základní desky.